Cesta na sever – ukázka
Cesta na sever je úspěšný román francouzské spisovatelky Virginie Grimaldiové, který se ve Francii dočkal velkého ohlasu. Příběh Anny, svobodné matky, která horko těžko bojuje s účty i se svými dvěma dcerami, vás chytí za srdce svou opravdovostí a vtipem. Níže si můžete přečíst ukázku ze začátku jejich výpravy.
Anna
„Mami, musíš zastavit, chce se mi zvracet.“
Lily ta slova pronesla přidušeným hlasem. Zrovna jsme byli na Øresundsbronu, mostě, který spojuje Dánsko se Švédskem a kde se dá zastavit v jediném odstavném pruhu. Příliš úzkém na šířku našeho autokaravanu.
„Snaž se to vydržet, zaparkuju dole pod mostem. A jestli to nepůjde, běž do koupelny!“
Neodpovídá a obě ruce má položené na ústech.
„Špatně se jí udělalo v tom tunelu,“ prohlásí Chloé.
Lily souhlasně přikývne. Její sestra pokračuje:
„A ty řídíš divně, v jednom kuse sundáváš nohu z plynu, hrozně to pak kope a hází se žaludkem.“
Lily znovu přikývne.
Dotčeně nechávám nohu na pedálu, dokud zase nejsme zpátky na pevné zemi. Jakmile zmizí bezpečnostní zábradlí, zpomalím a zařadím se, abych mohla odbočit k postrannímu chodníku. Lily otevře dveře, vyskočí na zem a odbíhá do trávy. Vypnu motor a sleduju ji.
Po několika minutách ve Švédsku na čerstvém vzduchu se mé dceři vrátil hlas.
„Mami, to v době, kdy sis dělala řidičák, nebyly pedály?“
Už je jí líp.
Vracíme se do kempinkového vozidla a vyrážíme do dalšího cíle. Chloé je stále na stejném místě, s očima upřenýma do prázdna. Nejspíš ji trápí ten otcův telefon z včerejšího večera.
Ujely jsme sotva pět set metrů a náš vůz sebou začal cukat. Holky se ke mně otočily obě najednou.
„Teď jsem nedala nohu z plynu!“
O několik vteřin později se vůz rozkašlal znovu. Lily se uchechtla. Už začínám pochybovat o dobrém stavu své pravé nohy, když vtom auto zpomalí. Stačím akorát zajet na kraj silnice a zasekne se.
„Co se děje?“ ptá se Lily.
„Tipni si,“ odsekne jí Chloé.
„Nech toho, jo? Tebe se nikdo na nic neptal!“
„Takhle se mnou nemluv, magore.“
„Magor seš ty.“
„Ne, ty.“
„Ne, ty!“
„Tak to by stačilo, holky!“ zasáhnu a pokusím se rozjet na třetí pokus. „Nikdo není magor.“
„Lily totiž nenazývá věci pravým jménem,“ pokračuje Chloé.
„Právě že to ty!“ odsekne Lily.
„Ne, ty!“
Otočím se k oběma fúriím:
„Jestli toho okamžitě nenecháte, vysadím vás obě a odjedu bez vás.“
Chloé pokrčí obočí:
„Ty budeš to auto tlačit?“
Její sestra se potměšile zasměje. Nevšímám si jich a ještě jednou se pokusím rozjet.
Motor se otáčí, ale nezabírá. Máme poruchu a stojíme ve Švédsku na silnici bez jediného ukazatele, který by svědčil o existenci nějakého města v blízkém okolí. Snažím se ovládnout svůj dech a zachovat si jasnou mysl.
„Zkus zavolat dědovi!“ navrhne Lily. „Možná bude vědět, proč už to nechce jet.“
Dobrý nápad. Beru telefon a volám otci. Slyším zazvonění. Druhé. Třetí. Čtvrté.
„Dobrý den, dovolali jste se do schránky telefonu Taťulky a Bambulky! Zanechte nám zprávu, ozveme se vám… nebo taky ne!“
Oba hlasy se odmlčí a je na mně, abych mluvila. Ukončím nahrávku hlasové zprávy. Během několika minut mezi dvěma pokusy o rozjezd přemýšlím, jak nás z toho dostat. S nápadem teď přijde Chloé.
„Nemáš číslo na Juliena?“
„Na Juliena?“
„No víš přece, toho organizátora skupiny, kterého jsme potkaly už třikrát! Neměli by být daleko, viděly jsme je včera. Vážně na něj nemáš telefon?“
„Ale jo, dal mi ho, ale je trapné volat ho, aby mi přijel na pomoc.“
„Takže podle tebe tu máme raději tvrdnout do konce života a nakonec se nechat sežrat švédskými medvědy, jo?“ zvolá Lily.
Kdybych nebyla tak vystresovaná, zasmála bych se. Hledám jeho jméno mezi kontakty v telefonu a zavolám mu. Julien to okamžitě vezme. Nachází se v Malmö, necelých třicet minut od nás. Jen vyřeší nějaký problém se stanovištěm a přijede, slibuje!
O hodinu později za naším autem zaparkuje obytný vůz. Vystoupí z něj muž a zamíří k nám.
„Bude třeba ho nějak upozornit, že kostkovaná flanelka už vyšla z módy,“ utrousí Chloé.
„Ty jsi vyšla z módy,“ odsekne jí Lily.
„Holky, už vás nechci slyšet,“ napomenu je a otvírám dveře ve chvíli, kdy už je Julien skoro u mě.
Podává mi ruku:
„Dobře že jste mě zavolala, jsem člověk, který umí autokaravanům šeptat do ouška!“
Chloin povzdech je slyšet až ven. Julien vyšplhá nahoru, zdraví je a zároveň se usazuje za volantem. Příčinu poruchy zjistil o několik vteřin později.
Neodvažuju se na holky podívat. Popravdě se neodvažuju podívat vůbec na nic kromě svých bot. Přesto jsem zaslechla pípnutí, když jsem se prve rozjížděla, ale vůbec mě nenapadlo, že je to upozornění na množství paliva. Byla jsem přesvědčená, že plná nádrž vydrží delší dobu.
Po návratu od benzínky s kanystrem benzinu Julien naše vozidlo napojí, a to se znovu dostává do formy. Když motor znovu zavrčel, holky zajásaly.
„Díky mockrát,“ řekla jsem. „Nevím, co bychom si bez vás počaly.“
Odmítá kompliment ostýchavým úsměvem.
„Pořád nechcete cestovat společně s námi?“ zeptá se. „Putování ve skupině člověku ušetří právě tenhle druh mrzutostí.“
„Je to hrozně milé, ale cílem našeho cestování je, abychom se my tři znovu našly. Určitě se ještě naskytne další příležitost se potkat.“
„Jak chcete,“ řekl a pokrčil rameny. „Já jsem taky poprvé trval na tom, že tuhle cestu uskutečním se svým synem sám, ale našel jsem si souputníky na internetu a nelituju toho. Abychom si zachovali ten samotářský rozměr, sjíždíme se jenom večer, já se postarám o zarezervování stanoviště a ostatní se s námi utáboří, až když dorazí na místo. Během dne si jede každý po své linii. Můžeme společně povečeřet a vyměnit si zážitky, je to dost obohacující, ale k ničemu to nezavazuje. A pak, byl bych klidnější, kdybych věděl, že nejste samy.“
„Já bych se taky míň bála!“ vložila se do toho Lily, která to odůvodnění pozorně poslouchala. „Mezi poruchami, vloupáním a tvými návaly úzkosti nejsem nejklidnější.“
„Děti mluvívají pravdu,“ poznamenal Julien s úsměvem.
Přemýšlím, jestli je dobrý nápad přijmout tu nabídku, když se vytasí s dalším pádným důvodem.
„Jednou týdně si navíc děláme tematický večer. Tentokrát je to karaoke u mě ve voze. Mám na to skvělé zařízení, zbožňuju to, hlavně Johnyho Hallydaye!“
Chloé vykulí oči.
„Fajn, asi teda budeme dál pokračovat samy,“ zamumlá Lily.
Ještě mu vřele poděkuju za odstranění poruchy, zaklapnu dveře a pokračuju v jízdě.
