Chladnokrevně
Když zlo plodí ještě větší zlo. Narvat tělo do kufru a poslat ho po Temži, to chce jistou kuráž. Udělat to dvakrát, to už je celkem slušná provokace. Erika Fosterová tentokrát čelí zlu, které je poháněno nejen krutostí, ale slušnou dávkou drzosti. Jak daleko vrah zajde? A bude Erika schopná poradit si nejen s jeho brutalitou, ale i se svým životem? Chladný Londýn je tentokrát dějištěm několika těžkých osudů, které se v jeden okamžik spletou v jeden… A některé to bude sakra bolet. Robert Bryndza rozjíždí další velkou show, která stojí za přečtení.
Po posledním případu má Erika Fosterová plnou hlavu starostí a nález kufru na břehu Temže jí moc nepomáhá.Najdou v něm totiž rozřezaného muže, jehož identifikace není vůbec jednoduchá. Při pátrání navíc vyplyne najevo, že nejde o první takto zmrzačené a usmrcené tělo. Je možné, že spolu případy souvisí?
Nemají se čeho chytit, všechny okolnosti jsou víc než podivné a stopy vyplývající na povrch zmatené a hlavně děsivé. Profil vraha rýsující se z detailů je totiž hrůzostrašný. A chytit ho bude o to těžší. Co když jsou vrazi dva? A co jestli jde ještě o něco víc? Erika to ani tentokrát nebude mít jednoduché. A nebude na ni útočit „jen“ nebezpečný vrah. Tentokrát se její osobní život dvakrát protočí tam a zpět, stejně jako houpačka na něčí zahradě. Je to jízda, která se nedá zastavit. A seskočit je víc než nebezpečné.
Robert Bryndza to má čím dál těžší. Držet se stále stejného scénáře není možné, postupně by ztratil své publikum. A byla by to škoda, protože má rozhodně potenciál. Chladnokrevně je 5. dílem série s šéfinspektorkou Erikou Fosterovou a zřejmě vycítil, že je třeba trochu pozměnit ráz. A tak vsadil nejen na mnohovrstevnatý příběh, ale také na emoce a sílu zla. Vyšetřování tak trochu odsouvá do pozadí a pohrává si s osudy jednotlivých postav. Doluje z nich to nejhorší i nejlepší. Snaží se poodkrýt čtenářům všechny indicie k hodnocení vytvoření vlastního názoru. Probouzí otázky, nutí je zamyslet se.
Přitom svůj um rozehrává stejně jako spuštění horské dráhy. Chvíli jede na vlně adrenalinu a přímo hmatatelného napětí, v další vteřině přichází útlum, který musíte překonat. Nakonec dá pomyslnou ránu pěstí přímo mezi oči a postaví před vás dilema nepodmíněné lásky, touhy, vášně i závislosti. Donutí vás fandit těm správným, přivřít oči, když vás jako neochvějný vypravěč provází zlem a nakonec se tak trochu zaradovat, protože cestičky k dalšímu dílu jsou určitě otevřené.
Nelze se nezmínit o některých z postav. Erika Fosterová roste v každém dílu. Pořád je svéhlavá a nejde pro slovo daleko. Je ale hlavně člověkem, díky vlastnostem a rozhodnutí, které jí autor připsal do vínku. Tentokrát mírně mizí vtip a nahrazuje ho lítost, rozčarování a hlavně pocity, které u ní nejsou až tak běžné. Vzhledem k výstavbě příběhu je čtenáři dovoleno nahlédnout do duše dalších osob. A tím rozpoutává souboj myšlenek. Protože kdyby… Pak by to třeba mohlo dopadnout jinak… Jenomže na to se přece nehraje…
Ačkoliv jsem si chvíli (ale opravdu chvíli) říkala, že se tentokrát Robert Bryndza úplně netrefil, musím říct, že jde o povedený příběh. Strašně mě totiž překvapilo, že jsem odpadla tak ve třetině, a přitom ten začátek letěl jak po másle. Neměla jsem ani nijak přehnaná očekávání. Ale musím přiznat, že mě přesvědčil. Zase! Zkusil se zaměřit jinam než jen na řešení zapeklitého případu. Přidal tam spoustu ingrediencí, které tam v předchozích dílech nebyly až tak výrazné a celé dohromady to prostě funguje. Uvidíme, jak se s tím popere příště… Jestli nějaké bude. Snad ano!
Recenze od Terezy Bártové vyšla na luxor.cz
