Chlapec, který přežil pochod smrti – Pavel Taussig
Tato kniha se povedla nakladatelství ve všech ohledech. To, co mne upoutalo hned na první pohled byla obálka, přebal, stránky, na kterých je text vytištěný. Působí to opravdově, jako byste v ruce drželi nedozírný poklad. Jako byste měli v rukou originální deník, který napsal Chlapec, který přežil pochod smrti…
„Blokový ve mně našel zalíbení a pozval mě, abych s ním za mimořádnou porci chleba strávil noc. Ve své nevinnosti jsem nadšeně souhlasil a okamžitě jsem se tím pochlubil svým kamarádům. Ti byli naštěstí chytřejší než já, naznačili mi, o co jde, a tak jsem mimořádný příděl včetně předehry oželel.“V roce 1981 sepsal Pavel Taussig pro svého staršího syna k jeho jedenáctým narozeninám svůj životopis. To proto, že i jemu bylo jedenáct, když se ocitl v Osvětimi. Poté přežil ještě tábory Mauthausen, Melk a Gunskirchen a pochod smrti. Při popisování zážitků použil jen své vlastní zápisky. Psal si deník a zážitky od zatčení přes koncentráky do osvobození tak, jak je měl v čerstvé paměti. S nikým se přitom o nich nebavil, psaním si krátil dlouhou chvíli v nemocnicích v Rakousku, kdy byl ještě přesvědčený, že ani jeden z rodičů válku nepřežil. Postupně pak Pavel Taussig text doplnil o poznámky, dokumenty vystavené v koncentračních táborech a těsně po osvobození i o přepis původního deníku, který psal od 4. května 1945 do 27. 7. 1945.
Pavel Taussig
Spisovatel, publicista a výtvarník. Narodil se 24. listopadu 1933 v Bratislavě. V roce 1944 byl spolu s rodiči odvezen do koncentračního tábora Auschwitz, poté přežil pochod smrti a tábory Mauthausen, Melk a Gunskirchen.
V červenci 1945 se vrátil zpět do Bratislavy a po pobytu v léčebných ústavech nastoupil v roce 1946 na gymnázium. Vystudoval Filozofickou fakultu UK v Bratislavě. Pracoval jako knihovník, vedoucí propagačního oddělení Slovenského vydavateľstva krásnej literatúry a redaktor časopisu Roháč. Po emigrace v roce 1968 se usadil ve Frankfurtu nad Mohanem, kde postupně prošel satirickými časopisy Pardon a Titanic a odborným periodikem Ärzte Zeitung.
Proslavil se zejména svými satirickými kolážemi, které on sám nazývá „bublináže“. Soubor těchto koláží vyšel v Torontu v roce 1987 pod názvem Blbé, ale naše. Na Medzinárodnom festivale humoru Kremnické gagy 2012 získal cenu za celoživotní dílo.
Jako spisovatel debutoval knihou povídek Jedinečná svätá (1985), „nereálnými příběhy z reálného socialismu“. Podle titulní povídky vznikl i televizní film. Přispíval také do zahraničního exilového tisku, do vysílání Svobodné Evropy v Mnichově a Deutsche Welle v Kolíně nad Rýnem. Jeho poslední román Hana byl nominován na cenu Anasoft litera 2013.
Když si pozorně přečtete těch pár odstavců, které jsem napsala o panu Pavlu Taussigovi, tak vám bude jasné, že je to neobyčejný člověk. A pokud si přečtete knihu, tak si jeho výjimečnost jen potvrdíte. Budete kroutit hlavou, jak všechno zvládl, budete mu fandit, i když to v jeho případě mělo „happyend“, budete nevěřícně zírat na řádky, kde popisuje útrapy, které musel prožít tak mladý.
Já vyhledávám tuto tématiku, což již jistě mí čtenáři ví, ale tato kniha, Chlapec, který přežil pochodsmrti, je mnohonásobně cennější právě o to, že ji autor napsal v tak mladém věku.
Když to uvedu na pravou míru, nenapsal knihu jako takovou, ale psal si deníky o tom, co zažil v průběhu druhé světové války a o tom, co se dělo pak. A musím vám říct, že nahlížet na tyto trestuhodné činy očima jedenáctiletého chlapce je neskutečné. Nechápu, kde se v tom klukovi vzalo tolik energie a obdivuji ho, že i v těch nejtěžších chvílích nejen měl sílu jít dál, ale dokonce to ustál i s úsměvem a humorem. Ač to může znít bizarně, já se díky jeho slovům v některých chvílích bavila.
Myslím si, že příběh, který vám zde představuji není nutné žádným způsobem rozpitvávat. Ten, kdo bude chtít, se jistě bude snažit, aby měl jeden kousek v knihovně.
Já vás ovšem můžu nalákat tím, že tato útlá kniha má v sobě plno informací nejen o panu Taussigovi jako takovém, ale také skrývá dost podstatných informací ohledně toho, jak všechno začali pociťovat Židé. Jak to bylo doopravdy ve školách. Jak a zda-li vůbec se tomu všemu dalo uniknout. Jak těžké bylo začlenit se do společnosti, která se začala stavět na „špatnou“ stranu barikády. Jak člověk, nedej bože dítě, se musel obrnit a zapřít své pravé já, aby dokázal vůbec přežít…
Dalším plusem, a to nemalým, jsou fotografie z rodinného alba autora. Když jej vidíte na fotkách od malého miminka až po dospělého, máte k němu blíže. Dozvíte se informace i o širší rodině, příbuzných, kteří se také koncentračním táborům nevyhnuli.
Líbilo se mi, že když autor – jako mladý kluk – popisoval jisté situace ať už před nebo po zatčení, tak „dospělý“ autor k tomu přidával poznámky pod čarou. Díky tomu jsem měla naprosto jasno, o co jde. Neztrácela jsem se a naopak jsem právě ty poznámky pod čarou vítala.
Pokud vás zajímá téma druhé světové války či koncentračních táborů, pokud se chcete dozvědět něco z toho, co zažil malý kluk, jenž si prošel pár koncentračních táborů a vyvázl živý, rozhodně si tuto knihu pořiďte. Autor na konci knihy píše, že neměl komu vyprávět zážitky, ať už radostné nebo bolestné z té doby, že to nikoho v jeho okolí nezajímalo nebo to nechtěl slyšet. Myslím si, naší koupí této knihu mu dáme najevo, že mnoho z nás naslouchá, zajímá a obdivuje odvahu lidí, kteří se ocitli za tím ostnatým drátem…
Hvězdné hodnocení:
Děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk. Pokud se rozhodnete knihu s názvem Chlapec, který přežil pochod smrti koupit, dozvíte se opravdu zajímavé věci. Takže směle do toho. 😉
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan
