Den, kdy jsem zahlídla lásku
Sledujte příběh Laurie a Jacka během deseti letech plných lásky, přátelství a zlomených srdcí. Povzbudivý a dojemný román, přesně takový, jaký potřebujete na upršené a chladné večery!
UKÁZKA:
„Laurie,“ otočí se ke mně Sarah, celá nervózní a rozzářená. „Tohle je Jack. Jacku, to je Laurie. Moje Laurie,“ dodá důrazně.
Otevřu pusu, abych ho pozdravila, a pak se mu podívám do obličeje. Srdce mi vyletí do krku a mám pocit, jako by mi někdo přiložil na prsa elektrody a pustil do mě plnou dávku. Nejsem schopná vydat ze sebe jediný zvuk.
Já ho znám.
Mám pocit, že jsem ho viděla ani ne před týdnem – poprvé a naposledy. Ne tu chvilku před dvanácti měsíci, kdy se mi na horní plošině autobusu při pohledu na něj zastavilo srdce.
„Laurie.“ Vysloví moje jméno a mně je do pláče samou úlevou, že je konečně tady. Bude to znít šíleně, ale celý poslední rok jsem si přála náhodou ho potkat, doufala jsem, že na něj narazím. A teď je tady. Pásla jsem po něm pohledem v davech na ulicích, hledala jsem ho po barech a kavárnách. Skoro už jsem vzdala naději, že toho kluka z autobusu někdy najdu, ačkoli Sara tvrdí, že o něm bájím tak vytrvale, že by ho sama poznala.
Jak je vidět, není to pravda. Nejen že ho nepoznala, ještě mi ho představuje jako svou životní lásku.
Zelené. Má zelené oči. Po obvodu duhovek jasně zářivé jako mech na stromech a kolem panenek prosakuje hřejivá jantarová žluť. Ale to, co mi vyrazilo dech, není ani tak barva jeho očí jako pohled, kterým se na mě právě teď dívá. Užaslý záblesk poznání. Závratná čelní srážka. A v příštím okamžiku je ten dojem pryč a já si říkám, jestli se to doopravdy stalo, jestli to nebyla jen moje představa, odraz mé vlastní touhy.
„Jacku,“ vypravím ze sebe a napřáhnu ruku. Jmenuje se Jack. „Těší mě, že se poznáváme.“
Přikývne a po rtech mu přelétne plachý úsměv. „Laurie.“
Provinile šlehnu pohledem po Saře. Jsem si jistá, že musí vycítit, že něco není v pořádku, ale kdepak, jen stojí a zubí se na nás od ucha k uchu. Díky bohu za laciné víno.
Jack uchopí mou dlaň do své, teplé a silné, a pevně, skoro zdvořile s ní potřese, jako bychom se potkali v zasedací místnosti a ne na vánočním večírku.
Nevím, co si se sebou počít, protože nic z toho, co bych nejradši udělala, se v tuhle chvíli absolutně nehodí. Jak jsem slíbila, neudělám se na místě, ale rozhodně se mi něco děje se srdcem. Jak se pro všechno na světě mohlo všechno takhle podělat? Nemůže patřit k Saře. Je můj. Je můj už celý rok.
„Není báječná?“
Sarah mi položí ruku na kříž a předvádí mě, vlastně mě přímo tlačí do jeho objetí, protože si zoufale přeje, aby z nás byli nejlepší kamarádi. Jsem z toho úplně vyřízená.
Jack zakroutí očima a nervózně se zasměje, jako by mu nebylo úplně příjemné, jak moc se Sarah snaží.
„Je přesně tak úžasná, jak jsi tvrdila,“ souhlasí, přikyvuje, jako by obdivoval kamarádovo nové auto, a když se na mě podívá, vloudí se mu do výrazu cosi, co hrozivě připomíná omluvu. Omlouvá se proto, že si na mě vzpomíná, nebo proto, že se Sarah chová jako přespříliš horlivá tetička na svatbě?
„Laurie?“ Sarah se zaměří na mě. „Není to ten nejúžasnější kluk na světě, jak jsem říkala?“ Směje se, je na něj pyšná. Má taky proč.
Přikývnu. Bolestivě polknu a dokonce ze sebe vyrazím něco jako smích. „To rozhodně je.“
Protože Sarah tak zoufale touží po tom, abychom si spolu rozuměli, Jack se poslušně nakloní a otře se mi rty o tvář. „Rád tě poznávám,“ říká. Mluví sytým hlasem, který se k němu dokonale hodí: čiší z něj klidné sebevědomí a vlídná, vědoucí inteligence. „Slyším o tobě v jednom kuse.“
Znovu se třaslavě zasměju. „Taky mi připadá, jako bych tě znala.“ A je to pravda, připadá mi, jako bych ho znala odjakživa. Nejradši bych pohnula tváří a přitiskla rty na ty jeho. Nejradši bych si ho vcukuletu odvlekla do pokoje a zavřela dveře, řekla mu, že ho miluju, shodila ze sebe šaty, zalezla s ním do postele a ponořila se do dřevité, čisté, teplé vůně jeho kůže.
Jsem ztracená. Nenávidím se. V zájmu zachování zdravého rozumu od něj udělám pár kroků zpátky a snažím se svoje bídné srdce přesvědčit, aby nebušilo hlasitěji než hudba.
