Bígl Alberto z Rododendronu, řečený Bertík, přichází s dalšími padesáti příběhy z jeho života, jenž velmi ochotně sepsal jeho páníček. Některé jsou vtipné, jiné smutné. Ale ve všech vystupuje ten samý energický Bertík jako v první knize. Ovšem teď je už trochu starší, není to žádné štěně, a tak má mnohem víc rozumu. Nebo to alespoň tvrdí.

Jsem velká milovnice zvířat, především těch čtyřnohých, kteří se rádi mazlí. Proto bych si nemohla nechat ujít další padesátku krásných příběhů o pejskovi Bertíkovi. Navíc je beletrie se zvířátky na trhu dle mého názoru tak hrubý nedostatek, že by se měla aspoň zkusit každá kniha.

Jak už název napovídá, vypravěčem je sám bígl Bertík. Ten prostřednictvím padesáti jednotlivých příběhů přibližuje čtenářům své nejrůznější dobrodružství. Přičemž první kapitola je v podstatě takový neoficiální prolog a ta padesátá epilog.

To, co mě ovšem zaráží je, že povídky by na sebe neměly navazovat a když už, tak jen nepřímo. Jedna povídka by se měla rovnat jedné příhodě. A většinu knihy to tak opravdu je, ale někde uprostřed je několik povídek, které vyprávějí jeden příběh na pokračování. Samo o sobě mi to jinak nevadí, jen je divné, že jsou všechny povídky jednotlivé a pak najednou tohle. Skoro jako kdyby autorovi došla inspirace, a tak rozdělil nejdelší příběh na několik povídek, aby dostál slíbené padesátky. Působí to skutečně podivně.

Příběhy jako takové se mi moc líbí. Je pravda, že se našlo pár nudnějších, které mě zrovna dvakrát nebavily, ale těch skutečně nebylo mnoho. Zbytek byl naopak podán lehce a velmi dobře se četl. Ale na rozdíl od mého očekávání se autor nevěnoval jen těm vtipným příhodám z Bertíkova života, ale zabrousil i do trochu smutnějších a závažnějších vod.

Díky tomu byla v příbězích jasně vidět láska, kterou milovníci zvířat ke svým chlupáčům chovají, ale zároveň i nenávist či neohleduplnost, kterou k nim chovají jedinci, jež nepobrali zrovna mnoho rozumu ani úcty k životu.

To, co mě však mrzí je, že to nemělo dohru. Krutost a neschopnost některých lidí vůči pejskům tu sice byla zmíněna, jasně označena za špatnou, ale autor to v té knize nijak dál neřešil. A chápu, že se jedná spíše o lehkou humornou knihu, ale když už se pustil i do tohoto nehezkého tématu, bylo by fajn, kdyby byli vinící po zásluze potrestáni místo toho, aby to všichni ignorovali.

Ovšem když o tom tak přemýšlím, tak takhle to ve skutečném světe funguje. Jen málokdy lidi, kteří ublíží zvířatům dostanou to, co si zaslouží. Tak možná, že to tak autor udělal schválně. Ne jako odraz reality, ale aby si to někteří lidé uvědomili. Ale pokud to byl záměr, tak bohužel pochybuji, že padl na úrodnou půdu, jelikož si nemyslím, že by tato sorta lidí četla zrovna Bertíkovi příhody.

Ovšem přiznávám, že povídek, které mají smutný nádech v knize zrovna mnoho není, tak si to autor třeba možná jen neuvědomil. Mnohem víc se zabývá těmi humornými, které ukazují, co všechno jsou naši roztomilí kamarádi schopni vyvést a jak pohlíží na lidi a jejich divné vynálezy. Třeba na zvonící kost, jak říká Bertík aparátu, který žádný člověk skoro nepustí z ruky.

I když má Můj psí život podle mě pár mušek, je to opravdu krásná knížka. Především pokud hledáte něco lehkého na letní slunná odpoledne a zároveň jste milovníkem pejsků ať už s nějakým žijete ve společné domácnosti či nikoli.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Grada – Cosmopolis.