Na okraji
Měla jet vyšetřovat zmizení sedmnáctileté dívky na místo, na které se díky nepříjemným vzpomínkám z dětství už nikdy nechtěla vrátit. Debut švédské autorky s nečekaným závěrem obsahuje všechny typické prvky severské krimi.
Stieg Larsson
, Jo Nesbø a mnoho jejich kolegů odstartovali před lety boom tzv. severských detektivek. Díky němu si řada čtenářů uvědomila, že také existuje nějaká Skandinávie, ale možná, že řada z nich po přečtení některých titulů chtěla přehodnotit své plány jet tam na dovolenou. Tahle část severní Evropy totiž z knih vychází jako země úchylů, pedofilů, domácích násilníků, sadistů a alkoholiků. Přitom severští autoři na mnohých besedách tento dojem vyvrací s tím, že jejich domovina je rozhodně pohodovým místem k žití, akorát si tam díky dlouhým zimním večerům (a že tam jsou půl roku opravdu dlouhé) rádi vypráví děsivé nebo ponuré příběhy.
S jedním takovým příběhem se českým čtenářům nyní představuje jednačtyřicetiletá švédská spisovatelka Lina Bengtsdotterová. Publikovala řadu povídek v různých novinách po celé Skandinávii. Střídavě žila v Itálii a ve Velké Británii a nyní se usadila v rodné zemi, kde vyučuje švédštinu a psychologii. Svoji románovou prvotinu zasadila do skutečného malého města Gullspång, kde vyrůstala. Představí nám příběh sedmnáctileté Annabelle (jak se v originálu kniha také jmenuje), která zmizela po jednom teenagerovském večírku v opuštěném domě, kde kromě alkoholu kolovaly také drogy na teenagerovské poměry v množství větším než velké. Do pátrání po Annabelle se kromě místní policie zapojili snad všichni obyvatelé městečka, ale ani po několika dnech dívku nenašli. Případ tak převzala stockholmská kriminálka, konkrétně vyšetřovatelé Anders Bratt a Charline Lagerová, které všichni říkají Charlie.
I když se leckde tvrdí, že severská detektivka nemusí mít pokaždé duševně i fyzicky zdevastovaného hlavního hrdinu bojujícího s démony z minulosti a alkoholem z přítomnosti, tahle detektivka „ctí pravidla žánru“. Charlie má problémy s alkoholem, má problémy i s muži, což spolu vzájemně souvisí, a má také své démony z minulosti. A tak přesně jak se sluší a patří, na začátku příběhu ji zastihujeme v objetí kocoviny a partnera z minulé noci, o kterém si mnoho nepamatuje. Zatímco řada lidí by si v podobném případě asi vzala dovolenou a lízala si rány v pohodlí domova, Charlie dostane přidělen případ v místě, o kterém si řekla, že už se do něj nikdy nevrátí. Utekla odsud ve svých čtrnácti letech, kdy „nechala někoho zemřít“.
Na depresivní polévku je tedy zaděláno a po krátkém úvodu se přesouváme do Gullspångu. Charlie si tu naštěstí po těch letech nikdo nepamatuje, ale ona si pamatuje docela dobře jednotlivé scény z dětství, především nelehké soužití s citově labilní matkou-alkoholičkou Betty. Otce nikdy nepoznala.
Přestože sledujeme klasické policejní pátrání po zmizelé osobě (výslechy kamarádů a rodiny, ověřování alibi atd.), autorka se hodně věnuje Charliným vzpomínkám. Buď v podobě úvah, nebo retrospektivních scén, přičemž tyto scény později získávají převahu. Mnohem více než o detektivku se příběh snaží o psychologickou sondu do dospívání a zabývá se otázkou, mají-li vůbec děti vyrůstající v nelehkém prostředí plném alkoholu a násilí vůbec šanci na pozdější normální život. Kromě toho střídavě také sledujeme poslední Annabellin den v kapitolách nazvaných „Toho dne“ (případně „Té noci“) a příběh dvou dospívajících dívek Rosy a Alice v kapitolách „Tehdy a tam“, přičemž souvislost s příběhem Annabelle a Charlie není dlouho jasná. Nicméně tvoří – jak se později ukáže – velmi důležitou součást děje.
Během četby možná leckterého čtenáře napadne, že by neškodilo ve vyprávění trochu zrychlit. Autorka si rozhodně dává na část s tím, aby nám vysvětlila, proč Charlie tehdy utekla, co ji donutilo opustit místo, kde vyrůstala. Ve finále se však postupně odhaluje celá ponurá minulost některých aktérů a všechno do sebe začne zapadat s děsivou souvislostí. Každá součástka má najednou přesně své místo a nám už je všechno jasné. Překvapení se rozhodně koná, i když zejména díky tomu, že si s námi autorka hrála, dokud sama uznala za vhodné. Nicméně právě v té chvíli jsme rádi, že jsme vydrželi a dočetli knihu až do samého závěru.
Lina Bengtsdotterová v loňském roce získala cenu za nejlepší debut a práva na překlad byla prozatím prodána do devatenácti zemí. Je označována za novou královnu švédské krimi nebo alespoň za nastupující hvězdu tohoto žánru. Na okraji je první díl ohlášené trilogie (druhý titul s inspektorkou Charlie Lagerovou pod názvem Francesca vyšel ve Švédsku letos v září) a kromě silné psychologické zápletky přináší všechny propriety, které od tohoto žánru čekáme. Hlavní hrdinku bojující s alkoholem a stíny z minulosti (většinou prohrává, nebo alespoň remizuje), temné tajemství některých obyvatel malého městečka, detektivní zápletku, kdy nevíme, zdali jde o únos, útěk či vraždu.
Bude záležet pouze na českých čtenářích, zdali se ztotožní se superlativy ohledně autorky (takových „králů a královen“ jsme už viděli). Nicméně její debut je čtivá směs detektivky a psychologického románu, ve kterém se dlouho může zdát, že nás pozvolným tempem vyprávěný příběh ničím nepřekvapí, ale to by byl omyl. Kniha tak rozhodně nepatří „na okraj“ detektivního žánru.
Recenze publikována na centrum-detektivky.cz
Originální titul: Annabelle (2017)
Vydáno: Forum (2017)
Vydání v České republice: GRADA Publishing, a. s., pod značkou COSMOPOLIS (2018)
Přeložila: Lucie Podhorná (2018)
320 stran
