Naděje umírá poslední
Naděje umírá poslední
recenze Chlapec, který přežil pochod smrti (2018) 
Existují knihy, které si získají své čtenáře ihned po vydání, a to díky zvolenému tématu. V poslední době nejednoho z vás jistě oslovil titul pojmenovaný Chlapec, který přežil pochod smrti s podtitulem … a natruc jsem nemřel! od Pavla Taussiga. Toto biografické dílo se mimo jiné vyjímá tím, že popisované zážitky vychází z autorových vlastních zápisků podávající svědectví pohledem jedenáctiletého chlapce.
Pavel Taussig se narodil 24. listopadu 1933 v Bratislavě. Jeho otec, který měl o dvacet let mladší manželku, pocházel z Rakovníku a matka z malé slovenské vesnice Rakovice. Rodiče byli nepobožnými Židy – nechodili do synagogy a nesvětili židovské svátky, ale byli Židé původem. Pavlu Taussigovi bylo jedenáct let, když se jeho doposud poklidný život obrátil o tři sta šedesát stupňů.
Kdo měl židovské rodiče nebo jen jednoho z prarodičů, byl teď podle zákona Žid. (Str. 19)
Za druhé světové války Slovensko patřilo Maďarsku, a tak bylo jen otázkou času, kdy vliv Hitlera dorazí až k nim. A tak se stalo, že ani rodina Taussigových neunikla krutému osudu nacistů, kteří změnili jejich životy v říjnu roku 1944.
Tento životopis původně vznikl roku 1981, kdy jej autor sepsal pro svého staršího syna Martina jako dárek k jeho jedenáctým narozeninám. Ptáte se, proč zrovna v tento čas? Právě tolik let totiž bylo Pavlu Taussigovi, když se ocitl v Osvětimi. A nejen tam, prošel si peklem Mauthausenu, Melku, Gunskirchenu a dokonce přežil pochod smrti. Je zcela logické, že tento muž o méně radostných zážitcích nerad mluví, a tak se rozhodl pro psanou formu svědectví.
Po osvobození byly autorovou kořistí dva sešity a tužka, přičemž do čtverečkovaného sešitu si psal deník a do linkovaného své zážitky od zatčení přes koncentrační tábory do osvobození. Ve stejném stylu zůstala zachována i biografická publikace. V první části se začtete do autorových zážitků a jeho rodinné historie a v části druhé budete svědky jeho deníku, který začal psát po osvobození. Ten pokrývá období dva a půl měsíce.
Při přepisování autorových poznámek do elektronické podoby musela být některá místa doplněna, a tak přibyly poznámky pod čarou, aby nikterak nezasahovaly do textu a neporušily tak jeho plynulost.
Samozřejmostí je užitá ich-forma vyprávění minulého času, přičemž vypravěčem není nikdo jiný než sám autor. Jsou znatelné rozdíly stylu psaní mezi zápisky a deníkem. Deník je veden rukou jedenáctiletého dospívajícího chlapce, který si myslí, že na světě už nemá nic. Oproti tomu zápisky jsou vedeny zkušenější rukou a užitými vyzrálejšími slovy.
První, co vás na díle zajisté uchvátí, je obálka, která nemohla být zvolena lépe. Famózní dojem ve vás vyvolá i samotné zpracování knihy. Nejen, že je obohacena o spoustu dobových a novějších fotografií, zachovaných dokumentů, ale i původním textem z autorova deníku.
Chvályhodné je připojení důležitých dat pro samotného autora. Čtenář díky tomu získá lepší přehled nad nezáviděníhodnými situacemi, kterými si autorova rodina musela projít.
Někomu by se nemusely líbit deníkové záznamy, neboť to hlavní, na co se pan Taussig soustředí, je strava. Není se však čemu divit, protože kdo by po dlouhé době hladovění myslel na něco jiného, než právě na jídlo?
Je škoda, že některé z fotografií jsou nešťastně umístěny mezi plynoucí text, neboť je tím narušena plynulost a srozumitelnost textu.
Zajímavostí je využití mezinárodní organizace International Tracing Service, která archivuje doklady ze všech koncentračních táborů, na níž se autor obrátil s prosbou o zaslání osobních údajů.
Chlapec, který přežil pochod smrti je publikací vybočující z řady všech knih stejného tématu. Předností je především jedenáctiletý vypravěč, užité dobové fotografie a v neposlední řadě poznámky pod čarou.
Můj subjektivní názor je vcelku pozitivní. Musím přiznat, že mnohem více mě zajímaly autorovy zážitky než jeho deníkové zápisky věnované v první řadě jídlu. Ale na co jiného také mohl tenkrát člověk myslet, když dlouhou dobu hladověl a myslel si, že je jediným přeživším z celé rodiny? Zaujala mě autorova otevřenost a dětská upřímnost s jakou je kniha napsaná.
Chlapce, který přežil pochod smrti doporučuji všem čtenářům zajímajícím se o téma holokaustu. Nečekejte však, že naleznete dějiny Židů na území celého Československa. Autorovi šlo především o jejich maličký výsek.
