Nic pro slabé povahy
„Jako kdyby to snad byl můj dům a můj život, můj muž a moje dítě. A co by ne? Je to tak snadné a mám to zažité, jako by to takhle bylo odjakživa, nebo aspoň být mělo. Uvařit oběd, pohrát si s malým, sledovat, jak to Sam všechno kvituje. A ty večery, skoro každý večer, kdy mi Sam položí dlaň na ruku, upřeně se mi dívá do očí a občas pokradmu pošilhává po mých pěkných prsou bez podprsenky. Je v tom touha, ale ještě něco jiného. A on to vnímá; vím že jo. Vnímá, že tou vyvolenou bych měla být já.
Ano, je to šílené, ale zároveň není.
Ono to totiž sedí. Funguje to.
Všechno by se tím napravilo.“
V dobrém i zlém je kniha, které se poprvé v mém čtenářském životě podařilo mne znechutit, ale přitom nepustit. Hlavní hrdinové byli nehorázně odporní, všichni do jednoho, samá faleš, lži, působili jako beránci, přitom si člověk hřál na prsou hada a několikrát v průběhu čtení jsem měla chuť hodit s knihou do kouta a zadupat ji do země. Ovšem neudělala jsem to! Nešlo to! Autorka si mě pevně uvázala v příběhu a já musela číst dál, dokud jsem neměla konec, který je pro mne opět strašný, nepochopitelný a já bych to teda ukončila úplně jinak.
Sam je krásný a inteligentní muž, oddaný manžel a milující otec. Jeho manželka Merry a syn Conor mají štěstí, že jej mají. Vytvořil pro ně úžasný domov, odstěhovali se z Ameriky do Švédska, kde si užívají samotu, blízkost všech tří a biojídlo. Jednoho dne se Merry ozve Frank, její nejlepší kamarádka, že je přijede navštívit a chvilku se zdrží. Z chvilky je nakonec delší doba, kdy Frank pozná, jak doopravdy vypadá jejich idylka, co se skrývá za zdmi domu. Nikdo nezná Merry lépe než Frank. A nikdo nezná Frank lépe než Merry. A když se objeví ty dvě na jednom místě dohromady, nevěstí to nic dobrého… Staré křivdy a lži jen napomůžou skryté temnotě na povrch…
Pokud se chystáte na čtení této knihy, ujistěte se, že máte opravdu pevné nervy. Protože kniha s vámi zamává. Kdybych měla jen trochu slabší povahu, už bych byla na cestě do psychiatrické léčebny. Navíc jsem máma a když se dostal do popředí příběhu syn Conor, musela jsem příběh číst opatrně, s přestávkami, abych nepřestávala dýchat.
Mám pocit, že autorka dala pojmu psychologický thriller úplně jiný rozměr. Kolikrát jsem z tohoto žánru a jiných knih měla hlavu v pejru, ale tady tato, V dobrém i zlém, je tak zvrácená, napsaná s naprostou a neochvějnou jistotou vás zničit, že ani nic jiného očekávat nemůžete.
„Ve špitále vás rozříznou a vykuchají, vydlabou jak dužinu melounu. Laloky masa a zhoubné buňky. Vytáhnout, vyrvat, ušmiknout. Všechno pryč. Všechno, co ve vašem nitru vyčkávalo, co od dívčích let až po dospělost vyhlíželo příležitost, co znalo všechna tajemství, slibovalo všemožné dary.“
Celá kniha je psána bez znaků přímé řeči, jakékoliv uvozovky jsou tabu. Musím říct, že ze začátku jsem si na tento způsob těžko zvykala, ale jakmile jsem se do toho vpravila, opravdu jsem si čtení užívala.
Zvláště, když probíhaly důležité dialogy a hlavní hrdinové po sobě některé věci „štěkali“. To jsem měla pocit, jako bych sledovala tenisový zápas, jako by po sobě slova doslova plivali. Takže se toho nebojte, je to o zvyku. Autorka to opravdu s vyprávěním umí, takže netápete, zda si to ta daná osoba myslí v hlavě nebo říká nahlas. Všechno je jasné hned na první počtení.
Číslované kapitoly také v knize V dobrém i zlém nehledejte. Místo čísel jsou napsaná jména, tudíž se na celý příběh díváte hned ze tří pohledů – Merry, Sama a Frank. Každé osobě jsou vždy věnovány dvě, tři stránky, a hned se věnujete někomu jinému. Pro mne to mělo bleskový efekt. Pocit, že celé vyprávění jede z kopce nesmírnou rychlostí.
Knize nechybí čtivost, napětí, navíc vše odsýpá. Žádná hluchá místa, žádné zbytečné úvahy.
Pokud hledáte ke čtení dobrý psychothriller, který vám dá zabrat a nenechá vás v klidu, tak tato kniha je jako stvořená pro to, abyste po ní sáhli. Slibuji, že se u ní nudit rozhodně nebudete a naprosto vás příběh dokonalé rodinky ve Švédsku pohltí. A pozor, pro slabé povahy to není. Opravdu ne! 🙂
Autorkou recenze je Darina Krejčí z blogu Daramegan
