Ochránce – ukázka
Smyslný erotický román od bestsellerové autorky Jodi Ellen Malpasové.
UKÁZKA:
„Opatrně,“ zamumlá tiše a s lehkostí mě podpírá, dokud znovu nestojím pevně na svých. „V pořádku?“ Pohlédne na mě, ale nic jiného v tom pohledu není.
Okamžitě mi začne chybět teplo jeho rozložitého hrudníku. Je to ten nejdokonalejší muž, jakého jsem kdy viděla, a to už je co říct, vzhledem k tomu, že jsem fotila s tolika krásnými muži, že jsem si je ani nebyla schopná zapamatovat. Jenže on je muž. Opravdový muž – velký, silný, vyzrálý. Bělostný límeček jeho košile a dokonale uvázaná šedá kravata nedokážou skrýt elementární energii, která z něj vyzařuje.
Ach, bože!
Trochu se seberu a otočím se k otci. „Co tím myslíš, dávejte na ni pozor?“ zeptám se.
„Najal jsem Sharpa, aby se o tebe postaral,“ vysvětlí. Sharp si vedle mě odkašle a táta se rychle opraví. „V dohledné době bude tvým bodyguardem. Je ta nejlepší ochranka, jaká se dá najmout.“
„Prosím?“ zakoktám. „On –“ Mávnu rukou Sharpovým směrem a srazím se s jeho pevným bicepsem, díky čemuž sebou šokovaně trhnu. Zatraceně, je jako Action Man. „On je můj bodyguard?“
„Ano,“ přikývne otec rozhodně.
„Ne.“ Rozesměju se a podívám se na Sharpa. „Neberte si to osobně.“
„Nebudu,“ odpoví naprosto nevzrušeně, jako kdyby očekával, že se stane středem tohoto malého rodinného dramatu. Odvrátím pohled, neschopná se na něj soustředit příliš dlouho ze strachu, že bych vzplanula žádostivým plamenem.
Tátův výraz je napjatý frustrací, která mi už od mého příchodu chyběla. „Camille Loganová, tohle není debata. Najal jsem Sharpa, aby tě chránil, a ty nebudeš dělat problémy!“
„Jsem dospělá žena,“ pronesu klidně a zadržuju temperament, který se chystá utrhnout ze řetězu. „Mám nabitý program – modelingové smlouvy, které musím dodržet, a schůzky, na kterých musím být.“
Ozve se otcovo rozhořčené zafunění, které udělá pokaždé, když chce znevážit moji kariéru. „Myslíš tím být krásná pro objektiv fotoaparátu?“
„A vyjednat si smlouvu na svoji novou módní kolekci,“ dodám a přitáhnu otěže své výbušnosti. „A dostat ji do ulic a udělat si jméno i mimo modeling.“
„Camille, kolikrát ti to mám říkat?“ Otec si povzdechne. „Ty a ta tvoje hloupá kamarádka jen plýtváte svým časem. Už existuje spousta jiných módních značek.“
Zatnu zuby. On to prostě nechápe. „Pak jedna navíc nikomu neublíží, ne?“ Střelím očima k obrovskému muži stojícímu vedle mě. „Pochybuji, že by pan Sharp ocenil účast na pošetilostech mé nesmyslné kariéry.“
Sharp se na mě koutkem oka podívá. „Zúčastním se všeho, čeho bude potřeba.“
„A jak vám to jde na mole?“ zeptám se naprosto vážně. Pojďme se podívat, jestli si uvědomuje, do čeho se to dostal. „Možná bych vás mohla využít ve své kampani.“ Díky mírnému tiku v obočí jsem poznala, že o tom přemýšlí. Dobře.
„Možná byste mi mohla dát lekci.“ Jeho výraz je najednou úplně vážný, stejně tak jako ten můj. „Vzhledem k tomu, že jste odborník.“
„To je nabídka?“
„To je žádost?“
Sotva se mi povede na něj nezůstat zírat. Sarkasmus. Odfrknu si. Tuhle hru můžou hrát dva. „Tak se předveďte.“
„To by se vám líbilo, že?“ prohodí tiše a narovná ramena.
Sevřu rty a pátrám v koutech zamlžené mysli po nějaké chytré odpovědi. „Myslím, že v sukni budete vypadat dobře.“
„Říkají mi, že mám pěkný nohy.“
Moje zatracené oči k nim okamžitě klesnou. Dlouhá silná lýtka s pořádnými stehny. Rychle sklopím pohled až k zemi. Jak se tohle stalo? Proč mě tak přitahuje?
Znovu střelím pohledem k otci. „Nepotřebuju bodyguarda, který kolem mě bude náhodně kroužit.“
Sharp vedle mě přešlápne z nohy na nohu a odkašle si. „Nebude to náhodně,“ oznámí vyrovnaně a znovu se na mě podívá. „Budu s vámi pořád.“
Kdybych to nevěděla líp, řekla bych, že z toho má radost. „Pořád?“
„Dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu.“ Ve tmavých očích se mu objeví ďábelský záblesk, ze kterého mám chuť ho pořádně praštit. „Budu vám neustále v patách.“
S předstíranou lhostejností se otočím zpátky k otci a zuřivě ignoruju strhující vlnu touhy, která mě málem donutí změnit kurz.
„Ty mi nebudeš lézt do soukromí,“ pronesu klidně a zvednu ze země kabelku. „A v žádném případě mi nebudeš říkat, co mám dělat.“
„A dost!“ zařve otec. Ani to se mnou nehne. Jeho trpělivost je u konce. Je mi to jedno. Moje je na tom stejně.
Neměla jsem ani tušení, co čekat, když mi otec říkal, že udělal ve světle té hrozby nějaká preventivní opatření, ale tohle stvoření to rozhodně nebylo. Možná řidiče nebo večerku. S tím bych dokázala žít. Dejte mi večerku!
Ale jeho? Mrknu po něm koutkem oka a vidím, jak Sharp udělá to samé. Rychle se podívám jinam. Ne, to se nestane. Mít ho kolem sebe dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu? Všichni muži, se kterými jsem kdy pracovala, museli tvrdě makat na tom, aby tu intenzitu vtiskli do fotek. Sharp ji přirozeně vyzařoval. Sahá mnohem dál, než je mužná postava. Málem se nedá vydržet. A je to… tak zatraceně žhavé.
„Odmítám, aby mě sledoval jeden z tvých poskoků.“ A s tím se otočím a vyrazím pryč.
