Sametové iluze – ukázka
Šest spolužáků a jedno skryté tajemství! Sametové iluze vás provedou životy několika spolu osudem spojených postav, které prožívají nelehké časy v Československu 80. let a Česku 90. let. Nechte se vtáhnout do děje barvitým příběhem nesmyslné pomsty, ve kterém nikdo není bez viny.
UKÁZKA Z KNIHY:
„Hele, Puťáku …,“ hledá Seržant nejvhodnější odpověď. „Ta přísaha, tenkrát na tom chmelu, nebyl asi ten nejchytřejší nápad. Všichni jsme byli vožralí jako dobytek. Klidně si mysli, že holt nejsem ani velkej, ani čestnej, ale upřímně se ti přiznám, že jsem na ten slib dávno zapomněl. A proč sis vlastně dneska vzpomněl zrovna na tu krávu angličtinářku?“
„Protože od včerejška je Roršáková mrtvá,“ sděluje Seržantovi tichým hlasem Puťák. „Měla v sobě fůru ukrutně silnejch prášků, a k tomu byl ještě puštěnej plyn, asi aby tu smrt měla sichr… K nám do špitálu ji přivezli včera ráno v kómatu a za pár hodin byl konec. Jasná sebevražda, nebejt tý naší slavný přísahy a vlastně hlavně toho, že Roršáková před smrtí vyslovila jméno Kamila Roubíčka.“
„Počkej, Puťáku,“ přerušuje bývalého spolužáka Seržant. „Já si to musím všechno srovnat v hlavě. Co mi vlastně chceš naznačit? Protože o tom, že Roršáková umřela, slyším teď poprvý. Ale ať to beru z jaký chci strany, furt doufám, že ti jenom blbě rozumím. Nechceš snad naznačit něco v tom smyslu, že snad já nebo někdo jinej z naší party vlez k Roršákový, nacpal do ní prášky a pak jí pustil plyn? Takovou píčovinu snad nemyslíš vážně, Puťáku, že ne? Nebo snad jo?“
S odpovědí si Puťák dává na čas.
„Hele, Seržo, já vlastně vůbec nevím, co si mám vo tom všem vlastně myslet. Ale to Kamilovo jméno fakt řekla. Slyšel jsem to na vlastní uši.“
Seržant marně hledá slova, kterými by reagoval na nevyřčené kamarádovo podezření. Puťák proto pokračuje: „Hele Seržante, já jsem hlavně rád, že s tím nemáš nic společnýho ty. Ale nemoh by ses, prosím tě, zeptat vostatních kluků, kde předevčírem byli a co ten večer vlastně dělali. To přece pro tebe není nic složitýho. Když zjistíš, že nikdo z nich nebyl ten den poblíž Roršákový, tak to bude skvělý a já ti za to budu strašně vděčnej. Já vlastně jen potřebuju vědět, že to fakt byla sebevražda a že nikdo z našich kluků s tím nemá vůbec nic společnýho. Můžeš to pro mě udělat, Seržante?“
„Koukej, Puťáku, já ti teď něco řeknu,“ navrhuje Seržant, jenž nemá nejmenší chuť obtěžovat Čímana, Kepku a Slepičku absurdními dotazy na jejich čtvrteční alibi. „Teď půjdeš domů, dáš si pořádnou sprchu a Roršákovou vypustíš z hlavy. A já ti za to slibuju, že až se s klukama uvidím, nějak fikaně se jich zeptám, jestli Roršákovou náhodou nezamordovali…“
„Kurva, Seržante, nedělej si z toho prdel, protože tohle fakt žádná prdel není,“ prudce zareaguje Puťák a potom mírnějším hlasem poprosí: „A nemohl by ses jich zeptat dřív? Já bych to fakt potřeboval vědět.“
„Hele, víš co, já během příštího tejdne možná uvidím Slepičku a nevylučuju taky Kepku. Ale za Čímanem se mi fakt chodit nechce, toho se zeptej sám. Zajdi za ním do té jeho cestovní kanceláře a pořádně ho vyzpovídej.“
